Středeční klubová večeře, která byla pro jihlavské fotbalisty oficiální tečkou za podzimní sezonou, měla pro Josefa Vrzáčka ještě slavnostnější nádech. Vedením FC Vysočina byl totiž definitivně potvrzen v roli hlavního kouče druholigového A-týmu.
"Člověka samozřejmě vždy potěší, pokud se profesně posouvá výš. Ale že bych z toho byl nervózní a nemohl spát, to určitě ne," hlásil s jednodenním zpožděním šestačtyřicetiletý kouč.
Ten po řadě zkušeností v pozici asistenta a třízápasovém intermezzu coby dočasný kouč poprvé v kariéře povede seniorský jihlavský A-tým jako první trenér.
Vedení FC Vysočina informaci o vašem jmenování oficiálně zveřejnilo až na středeční slavnostní večeři klubu. Kdy jste se o tom dozvěděl vy?
Až během ní. (úsměv)
Jaká byla vaše první reakce?
Víte, já počítal se všemi alternativami. Že u A-týmu zůstanu, případně třeba i v jiné pozici, nebo se přesunu zpět k juniorce. Takže jsem to přijal úplně normálně. Samozřejmě i s tou odpovědností, která k tomu patří. A jsem si moc dobře vědom, jak hrozně těžké to bude.
A jak na to reagovali hráči?
To nevím, to byste se musel zeptat jich. (úsměv) Ale řekl bych, že úplně normálně. Ona totiž každá taková nejistota, byť nebyla dlouhá, není pro nikoho moc dobrá. Hráči vždy chtějí mít víceméně jasno.
Co byla první věc, kterou jste jim řekl?
Já jsem toho moc neříkal. (úsměv) Hlavně jsem chtěl poděkovat vedení klubu za důvěru. A hráčům jsem popřál především dobrou chuť, protože jsme právě večeřeli. (směje se)
A co jste jim řekl na prvním tréninku v nové funkci?
Určité věci, které se musí zlepšit. Na co se musíme připravit na začátku zimní přípravy. Protože teď jdou hráči na dovolenou, nechtěl jsem vydávat nějaká zpětná nařízení. Ostatně, my jsme se už nějakých pět šest týdnů poznávali. A na to, abychom si řekli další, bude dostatek času později.
Připomínáte, že jste tým v pozici dočasného kouče vedl v posledních třech podzimních duelech. Co jste v té době vypozoroval?
Já jsem mužstvo prakticky znal, protože jsem byl nablízku. Když ne na každé tréninkové jednotce, tak minimálně v každodenním kontaktu. Takže vím, že jsou tam velice dobré věci, na kterých se dá stavět. Na druhé straně: vždy je co zlepšovat. Za všech okolností.
Co třeba?
Určitě nechci říkat, co vše po předešlém trenérovi bylo špatně. Ale musíme zlepšit spoustu herních činností. Ať už defenzivu, či kvalitu přechodové útočné fáze. Myslím, že směr nám ty tři zápasy ukázaly. A chceme se na to orientovat. Ale zpětnou vazbou budou určitě až vlastní výsledky v soutěži.
Zimní přestávka je ideální čas na případné změny v kádru. Jak moc do něj budete chtít zasáhnout?
Každý trenér má nějaké své představy a nuance, které by chtěl změnit. Ale to mužstvo se výrazně měnit nebude. Nevylučujeme, že ho na některých postech doplníme. Na něčem pracujeme, někoho už jsme zkoušeli. Ale jinak budeme pracovat s tím, kdo tu je.
Bude to stačit?
Já jsem přesvědčen, že to mužstvo má kvalitu,má svou sílu. Samozřejmě kromě herní činnosti musíme zlepšit i další věci, jako je nasazení, tvrdost či psychickou odolnost. Ale k nějakým zásadním změnám v kádru určitě nedojde.
Před vámi leží jediný možný, o to však těžší úkol. Dovést Jihlavu v jarní části druhé ligy do nejvyšší soutěže. Jak se srovnáte s tak velkým tlakem?
To je dobrá otázka, ale těžká odpověď. Já jsem to, jako asistent, zažil v posledních letech několikrát. Ať už s Bokšou, Markem, případně Lubošem Zákostelským, který tu nějakou dobu byl. Jak se hraje o postup, je to vždy složité. Na druhou stranu, hráči se nemůžou zbavovat zodpovědnosti. Fotbal je týmová záležitost. Musí fungovat spojení hráči, trenéři, realizační tým a vedení.
Ale trenéři mají tu nevýhodu, že bývají první na ráně...
Ta zodpovědnost je obrovská. Člověk s tím bude žít prakticky celý den – od chvíle, kdy se vzbudí, až do noci. Na druhou stranu to nesmí být svazující. Musíme hodně pracovat, dobře se nachystat a základem je, abychom zůstali zdraví.
To zní jako fráze...
I když si to přeje asi každý trenér, já to za frázi nepovažuji. Je potřeba si uvědomit jednu věc: ve sportu, a v životě obecně, někdy platí, že hranice mezi úspěchem a neúspěchem je hrozně tenká. Rozhodují drobnosti.
